Zřejmě v roce 1933 byl vyfocen v Praze (popiska uvádí Masarykovo nádraží, ale tam "dráty" nevedly) stroj 387.003. Je již po střední opravě, kde obdržel kouřové deflektory a černý nátěr. V oné době ještě rovněž patřil rychlíkovému depu Přerov, kam došel z Plzně bez kouřových deflektorů 23. dubna 1929. Po zaškolení personálu výtopny Přerov se první šestice lokomotiv řady 387.0 zapojila do plného provozu "na Prahu" od 17. 5. 1929. Turnus byl vytvořen pro pět strojů a obsahoval rychlíky č. 3, 6, 5, 4, 7, 8; stroj 387.002 byl zálohou pro případné opravy strojů a cyklické vymývání. Počátky provozu však nebyly pro tuto vozbu nikterak lehké - jak uvádí ve svých vzpomínkách Ing. Vlastimil Mareš, nejvyšší dovolená rychlost 90 km/h byla u 25 stanic snížena, v několika případech, až na pouhých 30 km/h. Dodejme ještě, že trojka patřila od 17. 5. 1929 tříčlenným lokomotivním četám Josef Podloucký/Košař, Kavka; Rudolf Christen/Šípal, Kaláb. Změna nastala v roce 1931, kdy strojvedoucí Podloucký odešel do důchodu a byl nahrazen strojvedoucím Čápem a v roce 1932 pak za druhého strojvedoucího Christena stroj „osedlal“ strojvedoucí Navrátil.
Aby byl výčet dat tohoto stroje ve výtopně Přerov úplný, je nutno zmínit i zkoušky ČSD na dvou strojích 387.003 a 387.010 ke zjištění účinnosti přehřívačů páry. Zkoušky probíhaly na trati Přerov - Praha ve dnech 10., 11. 3. 1932 (se strojem 387.010 s malotrubnatým přehřívačem) a 17., 18. března 1932 (se strojem 387.003 s velkotrubnatým přehřívačem). Při zkoušce byly prokázány nesporné výhody velkotrubnatého přehřívače a zároveň byl u stroje 387.003 naměřen výkon 1850 koní na háku, resp. indikovaný výkon 2200 koní. Tento výkon byl naměřen v náročném úseku za Krasíkovém při rozjezdu z pomalé jízdy 30 km/h. Při zkouškách byl stroj veden strojvedoucím Josefem Hahnem, souprava sestávala z měřícího vozu a 14 čtyřnápravových vozů s celkovou hmotností 543,4 tuny.
13. prosince 1933 "trojka" opouští Přerov a odchází do výtopny Praha - Masarykovo.
