V prosinci 1963 byly po dvou letech snažení dokončeny tři prototypy nové těžké posunovací lokomotivy určené především pro export, ale konstruktéry ČKD uvažovanou i pro tuzemské využití. Byly jimi dva širokorozchodní "čmeláci" - ČME3-001 a 02 a T669.0001 pro použití u ČSD (normální rozchod, nižší hmotnost, plně využitý výkon spalovacího motoru a rozdílné spřáhlové a narážecí ústrojí). Zatím co stroje ČME3-001 a 02 se zpočátku podrobovaly zkouškám v Čierné nad Tisou, T669.0001 absolvovala zkoušky v závodě, na okruhu v Cerhenicích a na tratích ČSD. Zkouškám byla podrobována dlouhé měsíce, přičemž po absolvování technicko-bezpečností zkoušky 8. února 1964 byla přidělena do motorového depa v Praze - Libni, aby byla dál pod drobnohledem mateřského závodu. Zatím co lokomotivy ČME3 pro SSSR byly v ČKD sériově vyráběny od roku 1964, s verzí pro ČSD to bylo poněkud složitější. Přes peripetie, sliby a odvolávání bylo rozhodnuto přesunout výrobu nových lokomotiv T669.0 do Dubnice nad Váhom, kde první sériové lokomotivy vyjely v létě 1967. Sériová výroba přímo v ČKD nebyla možná pro naprosté vytížení závodu výrobou exportních lokomotiv do SSSR, zejména pak výše zmíněných lokomotiv ČME3.
V knihe Fenomén ČME3 autor vyslovene popiera mýtus o preťažení výrobných kapacít závodu. Práve naopak, závod na to pripravený bol a vďaka odsunu výroby tuzemských ČME do Dubnice začali ČKD hľadať ďalšie zahraničné trhy, kde by bol o ČME záujem.